Jdi na obsah Jdi na menu
 


Formace: sv. František - Kříž a modlitba

Sv. František – Povýšení kříže

Walter Nigg – Muž z Assisi str. 31

Když se František vzdal vedení řádu, vyhledával více samotu. Miloval rozeklané skály Monte Alverno. Tam se mu zjevil Seraf s šesti křídly. Byl rozepjatýma rukama a spojenýma nohama přibit na kříž. Najednou se také na rukou a nohou sv. Františka začaly ukazovat stopy ran, které viděl na ukřižovaném serafovi. Sv. František přijal, jako žádný křesťan před ním, jizvy našeho Pána, přijal milost, která se vymyká každé diskuzi.

František mluvil o nepochopitelných stigmatech málo a jen opatrně – jako v hádankách. Říkal: „ Blažený, kdo umí tajemství Pána a Boha uchovávat sám u sebe.“ … Františkovo připodobnění Pánu se projevilo i navenek: jeho mystické ponoření do Krista dosáhlo intenzivního stupně, že přešlo do oblasti těla.

1.Kor. 2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

Gal 2:20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.

Římanům 8: 9-11  Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu 9Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.10Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. 11Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Lehman Leonhard OFMCap: . František učitel modlitby

V době sv. Františka byly svátky Kříže velmi oblíbeny. František často používal od mládí modlitbu: Klaníme se ti, Kriste a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět“. Pro františkánský řád ji rozšířil takto: „Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech kostelích na celém světě a chválíme tě, neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.“ Modlitba klanění od počátku formuje Františkánské společenství. Jejím cílem je Klanění se tělem i duší jedině Bohu. (Klanění se čemukoliv jinému je modlářství.) Ve všech kostelích světa? Jednak zahrnujeme všechny, co se modlí a jednak při klanění můžeme myslet na kostely, kde jsi byl pokřtěn, kde jsi poprvé přijímal, kde jsi byl biřmován, kostely kde jsi se modlil.

Egger Gottfried OFM Od kříže ke vzkříšení – život pod křížem. Stále znovu budeme zjišťovat, že následování kříže není snadné, protože to vyžaduje odloučit se od svého já. Rozejít se se svými představami a svými plány. „Ať se stane tvá vůle, ne má.“… Ten kdo se vážně pokouší přijmout svoji vlastní situaci i s jejími kříži, ten začíná dělat první kroky za Ježíšem. Připomínat si to můžeme např. tak, že budeme vědomě dělat znamení kříže s myšlenkou (ne automaticky) – Ty jsi Pánem mého života…. Další možnost posily je každodenní mše svatá,…. při ní můžeme svůj stín postavit pod stín kříže. Modleme se o uzdravení pro sebe a pro naše bližní. Pán Ježíš chce, abychom nechodili sehnuti pod samými kříži, ale abychom chodili vzpřímení.

Egger Gottfried OFM Od kříže ke vzkříšení – Klára – člověk modlitby

Co dělala Klára více jak 40 let u sv. Damiána? Co znamená život v klauzuře? K čemu je to dobré? Neměly by sestry venku více možností pomáhat druhým? ….Klára by odpověděla asi takto: Nežijeme v tichu klauzury pro sebe samé, ale abychom oslavovaly Boha. Žijeme zde, aby Bůh oslavil nás.“ …Klára byla zapálená v lásce k Bohu, v modlitbě a v stálém nazírání…. Klára prodlévá u svého přítele Ježíše, se kterým je ráda o samotě, aby byla u něho, protože ví, že on jí miluje. Spoluexistuje s Ježíšem… Stala se člověkem modlitby. Pro Kláru je klauzura mystickým místem, ze kterého může s úžasnou silou působit do světa. Otevřela se plně Duchu Božímu.

Jan Ev. Urban OFM Charismatická modlitba

Někdy podléháme sklonu doby, a modlitbu činíme druhotnou. Sice se modlíme, ale jako by to byla škoda času. Spojujeme ji s nějakým použitím - apoštolským, pastoračním. A to je chyba.

Jak to vznikne? K Bohu se blížíme z postavení pojmové víry, skrze slovo. Jsme soustředěni na to, že nás Bůh slyší. To je víra získaná slovem. Je však rozdíl mezi modlitbou toho, kdo se modlí z pojmů a modlitbou toho, kdo zakusil Boha, tedy kdo ho zakusil vnitřně (mysticky) nebo zvenku (zažil nějaký Boží zásah). František obdržel stigmata a stále tedy zakoušel hmatatelný projev Boha všemohoucího, který pro něj vystupuje z inkognita do hmotna. Františkova modlitba je tedy modlitbou zkušenostní. A v tom je ohromný rozdíl oproti modlitbě pojmové.

Co mi pomůže k takové modlitbě? Realizovat svoji víru v rovině Boží milosti. Čistotou a pokorou přecházet ve víře od Boha v mysli, do Boha skutečnosti. Hledat živý styk s Pánem dá práci, žádá to trpělivost a čas. Nejde o to dosahovat vysokých stupňů zážitků Boha – to je v jeho vůli, co nám dá pocítit – ale čistotou srdce a věrnou modlitbou dojít k blízkému vztahu s Pánem a vztah udržovat. Pán se dává poznat těm, kdo ho v pokoře hledají, hledají především cestou prostoty,  a to víc než cestou teologů  a vědy, cestou chudých a malých. Tak mě to upoutalo, že po dřívější snaze být teologem, dostal jsem se na jinou cestu.

více na : Formace III